Jsem rodačka z Nového Města na Moravě, v současnosti žiji a tvořím v Brně. Výtvarnou činností se zabývám od dětství. Stejně tak jako malování mě celý život provází láska a obdiv k zvířatům a přírodě, a tak se velmi často stává, že se tato vášeň objevuje i v mých obrazech a ilustracích.

Už na základní škole jsem navštěvovala Lidovou školu umění, chtěla jsem pokračovat studiem s výtvarným zaměřením, ale osud tomu nebyl příliš nakloněn a tak jsem vystudovala ekonomii. Přesto jsem stále věrná svému snu a výtvarné vzdělání neustále doplňuji samostudiem, návštěvou kurzů a samozřejmě prací. Vždycky jsem chtěla být malířkou nebo ošetřovatelkou zvířat. Když jsem skončila studium, rozhodla jsem se najít si místo v ZOO Brno, jako ošetřovatelka. Nabídli mi práci s mláďaty šelem, to by se mi strašně líbilo, ale navrhovaný plat byl bohužel tak nízký, že bych stěží zaplatila ubytování, na jídlo by mi asi vůbec nezbylo...

A mé sny? Myslím, že se mi splnilo obojí. Součástí mého domova je hned několik zvířat, starám se o ně společně s dcerou a mají své pevné místo v mém životě. Druhý sen jsem si začala plnit před několika lety první autorskou výstavou spojenou s vernisáží v Galerii DÍLO na Starobrněnské 13 v Brně. Vystavovala jsem i v Zürichu a v brněnském IBC společně s jinými autory, v Malostranské besedě v Praze a nedávno moje obrazy promítali na mezinárodní výstavě v New Yorku.

Používám různé malířské techniky jako je akvarel, olej, kresbu pastelkami, tužkami, ale v současnosti jsem si nejvíc zamilovala práci s pastelem. Výraznou vlastností pastelů jsou jejich zářivé barvy, poddajnost, jemnost a mnoho možností, jak s nimi pracovat. Obrazy zvířat vznikají s cílem vystihnout jejich pocity, vtáhnout diváka do jejich světa a vnímat je. Chtěla bych, abychom chápali, jak důležitá je pro nás příroda a život v ní.  

Inspirace:

Jednoznačně příroda :o)....., ale i lidé se kterými se potkávám, moje rodina, zážitky, pocity..

V dětství to byl známý spisovatel a zoolog Gerald Durrell. Jeho knihy jsem přímo hltala a snila o tom, že budu taky cestovat a zachraňovat zvířata pro další generace a nádherné ilustrace v knihách přímo vybízely k výtvarnému projevu. Toužila jsem po tom, založit vlastní zoologickou zahradu. Když dávali v televizi přírodopisný dokument, byl to můj pořad. Samozřejmě jsem od malička chovala nějaké zvířátko, např. želvu, morče, ještěrky, mloky.. Byla jsem vždycky zastáncem zvířecích práv a nedala na ně dopustit.

Později jsem objevovala další, pro mne významné malíře, jako je Sally Strand, Mary Aslin a Michael Lawes. Tito autoři překrásných obrazů mě nesmírně zaujali způsobem, jakým pastel používají, v našich krajinách ne příliš užívaný a řekla bych opomíjený výrazový prostředek. Jejich díla mají nádhernou atmosféru a promlouvají. Další pro mně významnou autorkou je Claudia Nice, její kresby a malby jsou naprosto úchvatné.

Neméně skvělým umělcem je například i Robert Bateman, jehož knihy o přírodě, plné úžasných ilustrací berou dech.

Abych se vrátila do česky mluvících zemí :o) rozhodně nemohu opomenout Jana Dungela, brněnského ilustrátora a cestovatele. Jeho dílo velmi obdivuji, mluví mi z duše!


 

Vždy, když vycestuji, musím navštívit potřeby pro umělce, to už je můj soukromý obřad, říká ilustrátorka Iveta Autratová

 
 
 
 
 
 

ilIlustrátorka Iveta Autratová kreslí a maluje celý život, tato činnost se pro ni stala smyslem života, tak jako je běžec závislý na endorfinech, tak Iveta zase maluje. A maluje s citem, nadšením a vervou. Její obrázky jsou veselé, upřímné, věrohodné  a plné pestrých barev. Nejčastěji kreslí zvířátka. Ilustrovala knihy Lenky Rožnovské, ale i Zuzany Pospíšilové, dále pak zvířátkové pexeso pro Triton, plakát pro výroční koncerty skupiny Kamelot, různá loga, webové bannery (Kultura21.cz, Dejte nám šanci.cz) a další. Přečtete si náš rozhovor, kde se o ilustrátorce s velkým I dozvíte více.


ilPaní Iveto, prozraďte, jak jste se ke kreslení dostala? Kreslíte celý život?

Kreslila jsem vždycky :o), kam až moje paměť sahá, je to součást mého já. Nevzpomínám si přesně na svůj první výkres, ale asi tam byla máma s tátou a sestrou....a určitě i nějaké zvířátko.....  Rodiče mě přihlásili do Lidové školy umění a to mě moc bavilo. Měla jsem báječnou paní učitelku.
Taky mě od malička bavilo chodit do papírnictví. Mezi kalíšky, barvami, papíry a štětci se cítím jak Alenka v říši divů :o),  fascinuje mě vůně papírů, úhlednost bloků a zářivé palety barviček. I dnes, kamkoli vycestuji, musím tam navštívit „potřeby pro umělce“, to už je můj soukromý obřad :o) a nadšení neutuchá ....

Bylo těžké prosadit se jako ilustrátorka dětských knih?

Ano, rozhodně. Měla jsem velké štěstí a nesmírně si vážím všech příležitostí, kterých se mi dostalo. Na druhé straně, jsem nesmírně ráda, že jsem byla připravená, když ta příležitost přišla. Ilustrovat knihu je velikánská zodpovědnost. Když jsem měla začít malovat svou první knihu, měla jsem takový strach a trému, že jsem se 14 dní nemohla pustit do práce. Zodpovědnost vůči dětem, spisovateli, nakladateli… jen těžko se to dalo unést. Pak mi kamarádka poradila... “zapomeň na ostatní, maluj si pro sebe“...a pak to najednou šlo. I tak je tu vždycky počáteční tréma :o).
Co se týká ilustrování, udělala jsem si přestávku, protože jsme si pořídili štěně a to je práce na plný úvazek :o), teď už se ale moc těším na nové nabídky.

Ilustrovala jste dětské knihy spisovatelky Lenky Rožnovské (Bílý tygr, Statečná lvíčata, Slůně Riang, Drak Natlučnos), jaký máte k ní vztah a jak na vás působí její knihy?

Lenka Rožnovská je vzácná osoba, člověk nesmírně skromný, upřímný a cílevědomý. Líbí se mi její barvité vyjadřování, příjemný humor, laskavý nadhled, silná láska k lidem a především dětem. To všechno cítíte z jejích knih a rozhodně se i pobavíte...:o).

ilNa čem nyní pracujete? Mohou se děti těšit na nějaké vaše nové knižní ilustrace?

Jak už jsem zmínila, udělala jsem si „dovolenou“, ale upřímně, moc dlouho mi to nevydrželo, nemalovat je pro mě trýzeň. Moje štěňátko už povyrosto a já se rozhodla napsat knížku pro děti. Scénář mi ležel dlouho v hlavě a pak jsem sedla k počítači a psala a psala......
Hlavní postavou pohádkového příběhu je Jůlinka, děvče, které dělá samé schválnosti, trápí ostatní děti i zvířata. Jůlinka potká bábinku, která jí pomocí kouzel ukáže svět z jiné strany a tím ji přiměje přemýšlet o svém životě a ledacos změnit. Samozřejmě bych chtěla knížku doplnit svými ilustracemi. Zatím je kniha ve fázi hledání nakladatele, moc doufám, že se mi to brzy podaří.
Léto je pro mě často ve znamení změn a začátku nových věcí a tak předělávám svoje webové stránky, zkouším nové styly ilustrací a nové techniky. Taky bych chtěla uspořádat výstavu obrazů, musím pilně malovat, moc mi jich z té poslední nezbylo :o).
Zhruba v půlce srpna vyjde knížka s mými ilustracemi a myslím, že velmi potěší malé milovníky dinosaurů. Vyjde v rámci edice Čtení pro prvňáčky v nakladatelství GRADA. Napsala ji spisovatelka Zuzana Pospíšilová, vypráví o chlapci, který má dinosaura, a myslím, že leckterá holka nebo kluk by chtěli takový příběh zažít. Víc už ale neprozradím :o). Knížka se jmenuje Matěj a stegosaurus.

Kdo je váš malířský vzor?

Malířský vzor nemám, jsem spíš obdivovatelka osobitosti a jedinečnosti. V tomto směru obdivuji  mnoho umělců, ani je tu nemůžu jmenovat, byl by to dlouhatánský seznam.
Líbí se mi, když je člověk sám sebou, je v tom velká vnitřní síla, ale i spousta práce a vytrvalosti.

Čtete? Které knihy vás zasáhly do srdce?

Čtu velmi ráda, bohužel mi nezbývá čas. Když jdu spát, stihnu přečíst tak jednu, dvě stránky a už se mi zavírají oči. Pak ztrácím přehled, co jsem vlastně četla a tak čtu znovu a znovu, tímhle stylem se číst moc nedá :o). Většinou si beru knížky s sebou na dovolenou, letos se mi to zatím ještě nepodařilo. Mám ráda čtení, které pobaví a zároveň nutí k zamyšlení. Už po několikáté jsem četla Vejce a já od Betty MacDonaldové. Ta kniha je nesmírně poučná a taky mi vždycky pomůže překonat obtíže. Betty vládla mistrovským stylem a její popisy osob jsou neuvěřitelně nápadité a květnaté, je to to pravé koření pro všední dny...
Stejně tak mám ráda dětské knížky :o) a samozřejmě nesmírně ráda koukám na ilustrace. Je mi líto, že knížky pro dospěláky jsou většinou bez obrázků, zoufale mi tam chybí a s chutí bych to napravila. Copak dospělí si už nechtějí hrát?

Co děláte ve volném čase, když se zrovna nevěnujete kreslení?

Trénuji svoje psy, mám dvě goldenky. Jak jsem už zmínila, jedna z nich je ještě štěndo a tak potřebuje řádnou výchovu. Často s nimi vyjíždíme do přírody. Mimoto jsem nadšený cestovatel (na to ale moc času nezbývá..), zajímá mě všechno nové, mám ráda techniku, tancuji, poslouchám hudbu. Taky se ráda kouknu na dobrý film, když už nestíhám číst :o).

Jsou váš manžel a vaše děti vašimi rádci či kritiky, co se kreslení týká?

Mám už docela velké děti. Syn má 26 a dcera 17. Moje dcera Anetka kreslení rozumí, chodí do „lidovky“ a kreslí ráda. Čas od času spolu debatujeme o obrázcích a stylech, o postupech. Její názor bývá hodně zasvěcený a zajímavý. David je založený víc technicky, ale nikdy neopomene vyjádřit zájem a nadšení pro mé obrázky. Podporuje mě celá rodina a pomáhá například při přípravě výstav. Než je taková výstava zahájena, stojí to hodně energie a práce nejenom mě, ale i mého manžela.

knihaNa kterou vaši ilustraci jste opravdu pyšná a přirostla vám k srdci?

Mám takovou zásadu, nepustit do světa nic, co by se mi jen trochu nelíbilo. A tak se nemůžu rozhodnout.., samozřejmě, některé obrázky se povedly víc.... Ráda bych, aby dělaly radost všechny :o). Nedávno jsem zkoušela kreslit  ilustrace pastelem - barevnými křídami. Je to opravdu těžké, když uvážíte, že křídy nemají ostré hroty a snadnější je s nimi pokrývat velké plochy. Zabralo mi hodně práce už jen hledání správného formátu - jak už jsem zmínila, křídy jsou docela tlusté a tak je nutné malovat několikanásobně větší obrázek, než bude ten výsledný např. v knize. Nejraději roztírám pastely prsty, což není vůbec jednoduché vzhledem k detailům, které jsou v mých obrázcích nezbytné. Chce to hodně trpělivosti a  jsem moc ráda, že se mi to podařilo.

Můžeme se s vámi setkat na nějaké vaší výstavě?

Chtěla bych uspořádat výstavu příští rok v Brně. Zatím bohužel nemám dost obrazů, na přípravě pilně pracuji. Není to otázka týdnů, ale měsíců, proto prosím sledujte moje webové stránky www.ivetaautratova.com, kde bude včas napsáno, kdy a kde se bude výstava konat.

Co kreslíte nejraději a jaká je vaše nejoblíbenější technika a proč?

Nejraději kreslím zvířata, myslím, že se mi daří alespoň částečně proniknout do jejich duše a mám je velmi ráda. Mají můj obdiv a ráda se nechávám inspirovat. Vlastně je mnoho témat, která mě baví kreslit, zvířata jsou ale na prvním místě.
Jako malá holka jsem nejvíc kreslila jenom tužkou. Když ji přirovnám k hudebnímu nástroji, je jako kytara, protože s kytarou se dá zahrát téměř všechno :o). Jak šel čas, zkoušela jsem různé techniky. Vždycky jsem měla nějaké období. Období  pastelové si užívám už několik let. Práci s ním  jsem si natolik oblíbila, že se k němu neustále vracím, dá se s ním malovat na mnoho způsobů a já si už našla ten svůj. Moc ráda mám i kombinované techniky, např. pastelky s akvarelem apod. Výtvarno je velká zábava, tak proč zůstávat jen u jednoho stylu :o).

Foto: archiv Ivety Autratové

 

 

 

 

 

Výtvarnice Iveta Autratová: „Výzva je pro mě všechno, co jsem ještě nenakreslila a co se mi líbí“

 
EmailTisk

autratova200Začtěte se do rozhovoru s výtvarnicí a ilustrátorkou Ivetou Autratovou. Je autorkou naší hlavičky, tudíž můžete zjistit, jak kresba vznikala a co tomu předcházelo. Důležitým prvkem rozhovoru jsou i zvířata, která paní Autratová zbožňuje.

 

 

Povězte mi, jak se nyní na pozvolném začátku jara máte a na čem zrovna pracujete?

(Smích) Jsem optimistka, a tak každý den věřím, že zítra už bude tepleji, ale jaro si dává na čas… I tak mi hraje do karet, protože kdyby se opravdu oteplilo, táhlo by mě to víc ven, a tak můžu spokojeně a v klidu pracovat i bez myšlenky, že tam venku, v přírodě, o něco přijdu. V lednu jsem dokončila ilustrace pro dětskou knížku Statečná Lvíčata nakladatelství Grada a teď pracuji na další knize ze stejné řady, Bílý tygr. Mimo to maluji obrazy pro plánovanou výstavu a do toho mi vstupují i jiné jednorázové zakázky.

Jste autorkou hlavičky našich www stránek. Popište nám práci na ní. Co bylo první? Bylo vám hned jasné, jak vše nakreslíte - jak dlouho jste nad tím přemýšlela?

Ozval se mi majitel stránek Martin Lihač, už jeho neotřelý a rovný přístup k lidem mě zaujal. Vysvětlil mi, co potřebuje, a já jsem pro něj nachystala nákres. Bylo zajímavé přemýšlet o tom, co vlastně pojem KULTURA obnáší, a je mi jasné, že pro každého je to něco jiného ale zároveň podobného, a tak jsem vytvořila směsku činností a snad i pocitů, které by se takto mohly nazývat. S panem Lihačem jsme se naprosto shodli a bylo jasné, že o tom přemýšlíme úplně stejně. Pak už byl jenom krůček k doladění celé hlavičky. Rozhodla jsem se pro lavírovanou kresbu tuší za použití dvou barev. Už při domlouvání s panem Lihačem jsem v duchu sestavovala obrázky, byla to velmi příjemná práce.

Máte hodně zakázek nebo častěji malujete jen tak pro radost? Necítíte se pak zakázkami příliš svázaná?

Dříve jsem malovala jen tak pro radost, měla jsem různá období aktivní i pasivnější, to když byly moje děti malé a vyžadovaly neustálou pozornost. V současnosti se mi splnil velký sen, ilustruji dětské knížky, nevím, jestli dostanu další nabídky (mám už smlouvy na 5 knih), ale věřím, že ano. Ilustrovat knihy, to je pro mne opravdová radost, i když je to zakázka a tím i daný termín na odevzdání práce. Je tu jen málo pravidel, která vám svazují ruce. Ano, člověk si musí všechno dobře rozplánovat, občas se mi stane, že nevím co dřív, ale neměnila bych! Když jsem "přemalovaná", jdu ven, užívám si jiné radosti i pocity, mám hodně přátel a to je lék na všechno. Inspirace se pak rychle vrátí. Nevzala bych zakázku, která mě neosloví a tím pádem by mě ani nebavila. Jsem zvyklá odevzdávat maximum a v takovém případě bych asi nebyla s prací spokojená.

autratova1

Je více než patrné, že jste velká milovnice zvířat, kolik jich máte doma? A jaké zvíře je vůbec vaše nejoblíbenější?

Už od malička jsem měla nějaká zvířátka. Třeba želvu Balbínu, křížence foxteriéra Mikina, ještěrky, ježka, dokonce jsem si chytila stehlíky a dva dny je měla v půjčené kleci. V mé současné domácnosti je fenka zlatého retrívra Sára, rybičky a murény, moje dcera má potkanku Luisu. Asi bychom měli celý zvěřinec, ale taky chceme jezdit na dovolené :o). A nejoblíbenější zvířata… rozhodně koně a jaguáři, přesto vítězí moje fenka Sára, je skvělý kamarád. Ví, co si myslím, a ví, jak potěšit. Nabízí mi nezištně svoji lásku a nikdy se na mě nezlobí :-)

Kolikrát do roka navštívíte ZOO? A když jsme u toho, nemáte v plánu například spolupracovat se zoologickými zahradami? Když se dívat na ta zvířata, mohla byste kreslit plakáty a zdobit propagační materiály všech zahrad…

V současnosti už do ZOO moc nechodím, ale byly doby, kdy jsem tam chodívala kreslit. Když se mi narodila dcera, bydleli jsme blízko brněnské ZOO, a tak jsem tam s ní chodila opravdu často. Bylo to ale hodně náročné vyběhnout s kočárkem do toho vleklého kopce. A tak jsem si užívala nejen zvířata, ale i pořádnou rozcvičku :o). Samozřejmě jsem viděla i jiné zoologické zahrady u nás i v zahraničí. Vzpomínám si, že v Beogradu měli slepice, přišlo mi to hodně legrační, ale dovedu si představit, že děti z města nemají ani ponětí, jak vlastně slepice vypadají. V Berlíně mají pandy… Tenkrát nás museli "vyhodit", bylo už po zavíračce a my jsme se nemohli nabažit "velkých dvoubarevných medvědů" požírajících horu bambusu. Jsou prostě nádherní!
Pro zoologické zahrady bych pracovala moc ráda, zatím jsem ale žádnou nabídku nedostala. Věřím, že přijde, a už teď se moc těším!

autratova5

Používáte při kreslení nějakou předlohu nebo všechny obrazy zvířat nosíte v hlavě?

Většinu zvířat vidím jasně před sebou a dokážu si je představit v různých "pózách", vím, kde žijí a co rádi jedí, ale pro detaily musím nahlédnout do knížek nebo do svých fotografií. Občas mě nějaký obrázek natolik zaujme, že z něj část použiji i v obraze. Strašně ráda fotím a svoje fotky pak využívám při malování.

Jaká je vaše oblíbená činnost? Je pro vás malování nějakým způsobem i terapie?

Když se daří, je to báječná terapie! Samozřejmě, že jsou i dny, kdy mi práce nejde tak lehce od ruky, pak je nejlepší dělat něco úplně jiného, ale pro berany je těžké opustit něco, co vám nejde :o). Změna prostředí pomáhá spolehlivě. Mám ráda hudbu, tanec, cestování, příroda je nevyčerpatelnou inspirací i potěšením a samozřejmě příjemní lidé - setkání s takovým člověkem je balzám pro duši.

Možná se pletu, ale mám zakořeněné, že u malování jako je vaše se nedá gumovat. Nebojíte se, že uděláte tah, který zkazí celý obraz? A co když se něco takového stane?

Bojím, ale jak se říká, kdo se bojí, nesmí do lesa. A tak na to nemyslím a když se stane, že už se chyba nedá opravit, prostě zaplním koš a začnu znova. Občas to chce opravdu hodně, hodně trpělivosti.

Nejste pak třeba při dokončování většího díla nervózní? Neklepou se vám ruce?

Největší strach mám, když začínám. Stojím před velkým papírem nebo plátnem, ještě tam nic není a je jenom na mně, jak ho zaplním. To jsou pro mě ty nejkritičtější chvíle. Někdy mi kvůli tomu docela trvá, než začnu, chodím kolem prázdného papíru a nemůžu se odhodlat, ale když začnu, nemůžu se odtrhnout :o).

Co se vám promítne hlavou, když nějaké dílo dokončíte? Máte spíše chuť poplácat se po rameni, nebo hledáte chyby?

Vždycky hledám chyby a taky chci po své rodině, aby nešetřili kritikou, někdy opravdu nešetří… A to už je ženu zase pryč se slovy, že tomu nerozumí :o). Když obraz dokončím, ještě ho nechám "rozdělaný" na stojanu několik dní, pokud jsem každý další den, co ho vidím, spokojená, je hotový. Radost z dobře vykonané práce je stejně důležitá, jako práce samotná.

Existuje nějaká věc nebo zvíře, o které si myslíte, že nejde nakreslit? A máte nějakou takovou výzvu?

Výzva je pro mě všechno, co jsem ještě nenakreslila a co se mi líbí, co mě zaujme a co na mě "mluví". Myslím si, že jde nakreslit všechno. Dívám se na "svoje" objekty jako na souhru barev, světel a stínů. Podívejte se třeba, jak pracuje tiskárna, někde použije barvy více, někde méně a výsledek je krásná fotka nebo obrázek.
Velmi mě baví hledat nové cesty, učit se nové postupy a zkoušet… A o tom to je. Tahle práce aktivitu přímo vyžaduje.

autratova4

Na svých stránkách píšete, že preferujete pastely. Která výtvarná technika je naopak vaše neoblíbená?

Ano, pastely mám opravdu velmi ráda. Miluju jejich zářivost i možnost namalovat obraz v poměrně krátkém čase. Nemusím čekat na schnutí a můžu malovat téměř kdykoliv a jakkoliv dlouhou dobu bez strachu, že mi zatuhnou barvy. To mi hodně pomohlo, když jsem měla na tuhle práci a zábavu jen málo času. Dají se použít na tisíc způsobů a mě dostane už jen pohled na ty jásavé špalíčky uložené pěkně v krabici. Nevýhoda je, že jsou dost špinavé, musím hodně uklízet, když s nimi maluju, ale mám to štěstí, že mám svůj vlastní atelier. Moc si nerozumím s akrylem, příliš rychle zasychá a já se mám ještě hodně co učit, abych ho zvládla tak, jak si představuji. Naproti tomu olejové barvy jsou zase "hodně pomalé" a nehodí se příliš na "okamžité nápady". Posledních několik týdnů pracuji na zakázce právě olejem a tak jsem si k němu opět našla cestu a obdivuji jeho krásu i možnosti. Na výtvarnu se mi nejvíc líbí, že je tu tolik možností, jak něco vyjádřit, a tak můžete vybírat techniky i způsob jak je použít podle situace i zakázky, nebo jen podle nálady. To prostě nemá chybu. A čím víc technik ovládáte, tím větší možnosti se otvírají.

Máte za sebou i několik výstav, které se pyšní kladnými recenzemi. Jaký je to pocit procházet se výstavou svých vlastních obrazů?

Je to úžasný pocit a splnění mých dávných přání. Když jsem zahajovala svoji první autorskou výstavu, neuměla jsem si představit, že budou další, a už vůbec ne, že se dostanu i k ilustracím! :o) Tehdy mi můj kamarád a majitel galerie Dílo nabídl, že mi udělá výstavu. Byl to vlastně on, kdo to všechno "způsobil", a jsem mu za to vděčná :o).

Spolupracujete s Romanem Horkým, frontmanem Kamelotu. Co vás dva spojuje?

Roman Horký je už od dětství kamarád mého manžela. A je to člověk od kumštu. Máme se rádi, navzájem si fandíme a podporujeme se.

Co je váš výtvarný sen a jaká nejlepší věc se vám doposud přihodila?

V posledním roce byl ke mně život velmi štědrý. Zjistila jsem, že když si něco hodně přeju a snažím se, výsledek se dostaví. Přála jsem si dostat se ke knižním ilustracím, bála jsem se to přání byť i jen vyslovit nahlas, když jsem to udělala na jedné z mých výstav před dvěma roky, vůbec jsem netušila, že se mi ten sen opravdu splní! Taky jsem našla báječnou kamarádku, shodou okolností ilustrátorku.
Pevně věřím a doufám, že se moje ilustrace budou líbit a budou chodit další nabídky. Dalším mým snem je spolupráce se zoologickou zahradou, jak jste trefně nastínila :o). Zvířata do mého života prostě patří…

Ještě se zeptám, co vaše rodina, oceňuje vaši práci? Máte děti? Zdědily vaši vášeň pro umění a zvířata?

"Moji lidé" mi drží pěsti, manžel vydatně pomáhá s organizací výstav a děti, dcera i syn, jsou mou velkou oporou. Zvířata milujeme všichni a dcera navíc zdědila umělecké cítění. Je opravdu šikovná a jsem moc zvědavá, kdy bude radit spíš ona mně :o).

Máte nějaký tip, pro ty, kdo by se chtěli věnovat výtvarnému umění? Co byste jim doporučila?

Nevím, jestli už můžu radit… :-) Ale určitě vím, že je důležité si věřit, pracovat na sobě, stále se vzdělávat, mít trpělivost, pokoru i odvahu prosadit se a nebát se nových věcí. I neúspěch je cesta k úspěchu :o).

Pokud máte pozvánku na nějakou vaši výstavu či zajímavou akci, zde je na ni prostor.

Ráda bych vás pozvala na moji další výstavu do Galerie DÍLO v Brně na Starobrněnské ulici č. 13, návštěvníci si zde můžou prohlédnout ale i koupit moje práce v době od 5. do 30. června 2013.

V půlce dubna (tedy v těchto dnech) vyjde v nakladatelství GRADA první kniha s mými ilustracemi, Statečná lvíčata, jejíž autorkou je spisovatelka Lenka Rožnovská, za ní bude v této edici následovat příběh bílého tygra a neposedného slona, v průběhu roku dokončím ilustrace i pro veselou knížku o dráčku Natlučnosovi a na řadu přijde i příběh o chlapci a jeho vysněném domácím mazlíčkovi.

autratova statecna lvicata

Děkuji za rozhovor!

Také děkuji a přeji krásné a pohodové jaro :o).

 

 

 

 

Výstavy:

2003  Zürich, Rote Fabrik, společná výstava s jinými autory

2005  Brno, IBC

2010  Brno, Galerie DÍLO, první autorská výstava

2010  Brno, Medlánky, Coffee club Cafeteria

2011  Velká Bíteš, Restaurace u Raušů 

2011  Brno, Osobnosti NOEM ARCH,  výstava

2012  Praha, Malostranská beseda

2013  Brno, Galerie DÍLO

2013  New York, digitálně promítané obrazy na exhibici s mezinárodní účastí

2014  Plzeň, společná výstava nazvaná Picassova sladká pomsta